Prosinec 2008



Ahoj!!

31. prosince 2008 v 13:14 | monča @ Flik
Přeji šťastný nový rok s malým n protože celej :D
zatím pozastavuji blog :( nemám net tak zatím papa

Agility-fotečky

25. prosince 2008 v 13:17 | Aila vjů Fany |  Psi



Jezevčík

23. prosince 2008 v 11:58 | Zdroj http://www.onyxmoravia.com |  Plemena psů
Jezevčík
(Dachshund)

ZEMĚ PŮVODU: Německo
DATUM ZVEŘEJNĚNÍ PLATNÉHO ORIGINÁLU STANDARDU: 13. 3. 2001
POUŽITÍ: Lovecký pes - práce na povrchu a pod zemí
KLASIFIKACE FCI:
Skupina 4 Jezevčíci
S pracovní zkouškou

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED:
Jezevčík (der Dachshund, Dackel, Teckel) je znám od středověku. Z brakýřů byli postupně vyšlechtěni psi vhodní zejména pro lov pod zemí. Z těchto nízkonohých psů vykrystalizoval jezevčík, který je uznáván jako jedno z nejvšestrannějších lovecky upotřebitelných plemen. Vykazuje rovněž vynikající výkony na povrchu - například na lovech s využitím hlasitosti na stopě, při naháňkách a práci na barvě.
Nejstarším chovatelským spolkem pro jezevčíky je Německý klub chovatelů jezevčíků (der Deutsche Teckelklub 1888 e.V.) založený roku 1888. Jezevčík se již po desetiletí chová ve 3 různých velikostech (jezevčík, jezevčík trpasličí a jezevčík králičí) a ve 3 různých druzích osrstění (krátkosrstý, drsnosrstý a dlouhosrstý).

CELKOVÝ VZHLED: Nízká, krátkonohá, protáhlá, ale kompaktní stavba těla, silně osvalená, se směle vyzývavým držením hlavy a pozorným výrazem obličeje. Celkový výraz je typický pro příslušné pohlaví. Přestože má v poměru ke dlouhému tělu krátké končetiny, je velmi pohyblivý a hbitý.
DŮLEŽITÉ PROPORCE: S odstupem od země odpovídajícím zhruba jedné třetině výšky v kohoutku má být délka trupu v harmonickém poměru ke kohoutkové výšce - zhruba 1 ku 1,7 až 1,8.
CHOVÁNÍ/CHARAKTER (POVAHA): Přátelské povahy, ani bázlivý, ani agresivní, s vyrovnaným temperamentem. Náruživý, vytrvalý a hbitý lovecký pes s jemným nosem.
HLAVA: Protáhlá, při pohledu shora a ze strany stejnoměrně se zužující až k nosní houbě, avšak ne špičatá. Výrazně utvářené nadočnicové oblouky. Čenich a nosní chrupavky dlouhé a štíhlé.

MOZKOVNA:
Lebka: Spíše plochá, pozvolna přecházející v lehce klenutý hřbet nosu.
Stop: Jen naznačený.
OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nosní houba: Dobře vyvinutá.
Morda: Dlouhá, dostatečně široká a silná. Mordu může pes doširoka otevřít, dosahuje až do úrovně očí.
Čelisti/zuby: Silně vyvinutá horní a dolní čelist. Nůžkový skus, pravidelný a těsně uzavřený. V ideálním případě plnochrupý se 42 zuby podle zubního vzorce, se silnými, přesně do sebe zapadajícími špičáky.
Pysky: Pevně přilehlé, dobře kryjící dolní čelist.
Oči: Středně velké, oválné, dobře široce posazené, s jasným, energickým a přece přátelským výrazem, nikoli pichlavé. Barva zářivě tmavě červenohnědá až černohnědá u všech barev psů. Skelné, rybí nebo perleťové oči u skvrnitých psů nejsou žádoucí, avšak mají se tolerovat.
Slechy: Vysoko, ne příliš vpředu nasazené, dostatečně, avšak ne přehnaně dlouhé, zaoblené, pohyblivé, předním okrajem přiléhající těsně k líci.
KRK: Dostatečně dlouhý, svalnatý; pevně přilehlá kůže na hrdle; lehce klenutá šíje, krk volně a vysoko nesený.
TRUP:
Horní linie z profilu: Harmonicky probíhající od šíje až k lehce spadající zádi.
Kohoutek: Výrazný.
Hřbet: Za vysokým a dlouhým kohoutkem v průběhu následujících hrudních obratlů probíhající rovně nebo lehce skloněný dozadu. Pevný a dobře osvalený.
Bedra: Silně osvalená, dostatečně dlouhá.
Záď: Široká a dostatečně dlouhá, lehce spáditá.
Hruď: Prsní kost dobře utvářená a tak silně vystupující, že se na obou stranách tvoří lehké dolíky. Hrudní koš je při pohledu zepředu oválný, při pohledu shora a ze strany prostorný, umožňující plný vývoj srdce a plic; žebra dosahují daleko dozadu. Při správné délce a úhlení lopatky a pažní kosti zakrývá přední běh při pohledu ze strany nejnižší bod linie hrudníku.
Spodní linie a břicho: Lehce vtažená.
PRUT: Ne příliš vysoko nasazen, nesený v prodloužení hřbetní linie. V poslední třetině prutu je přípustné nepatrné zakřivení.

KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINA:
Obecně: Silně osvalená, dobře zaúhlená; při pohledu zepředu suché, rovně postavené přední běhy o dobré síle kostí s tlapami směřujícími přímo vpřed.
Lopatky: Plasticky osvalené. Dlouhé a šikmo uložené lopatky, těsně přiléhající k hrudnímu koši.
Rameno: Stejné délky jako lopatka, postaveno k ní téměř v pravém úhlu, se silnou kostí a dobře osvalené, přiléhající k žebrům, ale volně pohyblivé.
Loket: Ani vbočený, ani vybočený.
Předloktí: Krátké, avšak tak dlouhé, že odstup od země činí asi jednu třetinu kohoutkové výšky. Pokud možno rovné.
Zápěstí: Zápěstní klouby jsou vůči sobě postavené poněkud blíže u sebe, než klouby ramenní.
Záprstí: Záprstí nemá při pohledu ze strany ani stát strmě, ani nápadně směřovat dopředu.
Přední tlapy: Prsty těsně přiléhající, dobře klenuté, se silnými, odolnými a pružnými polštářky a krátkými a silnými drápy. Pátý prst nemá žádnou funkci, avšak nesmí být odstraněn.


PÁNEVNÍ KONČETINA:
Obecně: Silně osvalená, v dobrém poměru k hrudní končetině. Kolenní a hlezenní klouby silně zaúhleny. Zadní běhy rovnoběžné, ani úzce, ani široce od sebe postavené.
Stehno: Silně osvalené a má být dobré délky.
Koleno: Široké a silné s výrazným zaúhlením.
Holeň: Krátká, stojící přibližně v pravém úhlu ke stehnu, dobře osvalená.
Hlezno: Silně šlachovité a suché.
Nárt: Poměrně dlouhý, vůči bérci pohyblivý, lehce dopředu zahnutý.
Zadní tlapy: Čtyři těsně přiléhající prsty, dobře klenuté. Plně spočívající na silných polštářcích.

MECHANIKA POHYBU: Pohyb má být prostorný, plynulý a s kmihem; hrudní končetiny za pohybu dosahují daleko dopředu a pohybují se nízko u země; se silným posunem a s lehce pružícím přenosem na hřbetní linii. Prut má být přitom nesen v harmonickém prodloužení hřbetní linie, lehce spáditě. V akci vykračují přední i zadní končetiny souběžně.

KŮŽE: Pevně přiléhající.


OSRSTĚNÍ:

KRÁTKOSRSTÝ

SRST: Krátká, hustá, lesklá, hladce přiléhající, pevná a tvrdá, bez neosrstěných míst.
PRUT: Jemně, plně, ale ne příliš bohatě osrstěný. Poněkud delší pesíky na spodní straně prutu se nepovažují za vadu.
BARVA:
a) Jednobarevní: Červená, červenožlutá, žlutá, všechny odstíny s černou příměsí nebo bez ní. Přednost je třeba dát čisté barvě a červenou je třeba posuzovat jako hodnotnější než červenožlutou nebo žlutou. Patří sem i psi se silnou příměsí černé. Bílá není žádoucí, ale v ojedinělých malých skvrnách není vylučující vadou. Nos a drápy černé, červenohnědá je také přípustná, ale není žádoucí.
b) Dvoubarevní: Sytá černá nebo hnědá, obě s rezavohnědými nebo žlutými odznaky (pálením) nad očima, po stranách mordy a dolního pysku, na vnitřním okraji slechů, na prsou, na vnitřních a zadních stranách běhů, na tlapách, kolem řitního otvoru a odtud asi do třetiny až poloviny spodní strany ocasu. Nos a drápy u černých psů černé, u hnědých psů hnědé. Bílá není žádoucí, ale v ojedinělých malých skvrnách není vylučující vadou. Příliš silně rozšířené pálení je nežádoucí.
c) Skvrnití (tygrovaní, žíhaní): Základní barvou je vždy tmavá barva (černá, červená nebo šedá). Žádoucí jsou nepravidelné šedé ale také béžové skvrny (nežádoucí jsou velké plotny). Nemá převažovat ani tmavá ani světlá barva. Barva žíhaného jezevčíka je červená nebo žlutá s tmavším žíháním. Nos a drápy jako u jednobarevných a dvoubarevných.

DRSNOSRSTÝ


SRST: S výjimkou mordy, obočí a slechů na celém těle podsadou prostoupený, dokonale stejnoměrně přiléhavý, hustý drátovitý krycí vlas. Na mordě je zřetelně utvářený vous. Obočí je husté. Na sleších je osrstění kratší než na těle, téměř hladké. Prut dobře a rovnoměrně, těsně přiléhavě osrstěný.
BARVA: Převážně barva světlého až tmavého divočáka, případně barva suchého listí. Dále platí barvy jako u krátkosrstého, popsané pod body a) až c).

DLOUHOSRSTÝ


SRST: Rovná, lesklá srst s podsadou, přiléhá k trupu, prodlužuje se pod krkem a na spodní straně těla, přesahuje slechy, na zadní straně běhů je zřetelně delší osrstění (praporce), své největší délky dosahuje na spodní straně prutu a tvoří tam úplnou vlajku.
BARVA: Jako u krátkosrstého, popsaná pod body a) až c)


VELIKOST A HMOTNOST:
Jezevčík: Obvod hrudníku přes 35 cm. Horní hranice hmotnosti asi 9.0 kg.
Jezevčík trpasličí: Obvod hrudníku přes 30 až do 35 cm, ve stáří minimálně 15 měsíců.
Jezevčík králičí: Obvod hrudníku až do 30 cm, ve stáří minimálně 15 měsíců.

VADY: Každou odchylku od výše uvedených bodů je nutno považovat za vadu, jejíž hodnocení by mělo být v přesném poměru ke stupni odchylky.
Při hodnocení se na zuby M3 (3. stoličky) nebere zřetel. Chybění dvou P1 (1. třeňový zub) se neposuzuje jako vada.
Jako vada se posuzuje chybění jednoho P2 (2. třeňový zub), pokud kromě M3 nechybí žádné další zuby, stejně tak odchylka od korektně uzavřeného nůžkového skusu, jako je například klešťový skus.
TĚŽKÉ VADY:
- Slabá, vysokonohá nebo při zemi se ploužící postava
- Jiné vady chrupu, než které jsou popsané mezi vadami popř. vylučujícími vadami.
- Skelné oči u jiných než skvrnitých psů.
- Zašpičatělé, silně svraštělé slechy.
- Tělo zavěšené v ramenou.
- Pronesený hřbet, kapří hřbet.
- Slabá bedra.
- Silně přestavěný pes (Záď stojí výše než kohoutek).
- Příliš slabý hrudník.
- Slabiny vtažené jako u chrta.
- Špatně zaúhlená hrudní a pánevní končetina.
- Slabá, málo osvalená pánevní končetina.
- Kravský postoj, sudovitý postoj.
- Dovnitř, nebo příliš ven vytočené tlapy.
- Natažené prsty.
- Těžkopádná, neohrabaná, kolébavá chůze.

OSRSTĚNÍ:
Jezevčík krátkosrstý:
- Příliš jemná, řídká srst. Neosrstěná místa na sleších (kožené uši), jiná neosrstěná místa.
- Příliš hrubá, dlouhá srst.
- Kartáčovitý ocas.
- Částečně nebo v celé délce neosrstěný prut.
Jezevčík drsnosrstý:
- Měkká srst, ať krátká či dlouhá.
- Dlouhá, ve všech směrech od těla odstávající srst.
- Kudrnatá nebo vlnitá srst.
- Měkká srst na hlavě.
- Vlajka na prutu.
- Chybějící vous.
- Chybějící podsada.
- Krátkosrstost.

Jezevčík dlouhosrstý:
- Po celém těle stejnoměrně dlouhé osrstění.
- Vlnitá nebo rozježená srst.
- Chybějící vlajka na prutu.
- Chybějící převislá srst na sleších.
- Krátkosrstost.
- Silně pěšinkou rozdělená srst na hřbetě.
- Příliš dlouhé osrstění mezi prsty.
VYLUČUJÍCÍ VADY:
- Velmi bázlivá nebo agresivní povaha.
- Předkus, podkus, zkřížený skus.
- Chybné postavení špičáků dolní čelisti.
- Chybění jednoho nebo více špičáků nebo jednoho nebo více řezáků
- Chybění jiného premoláru nebo moláru. Výjimky: Mezi vadami vyjmenované 2× P1, případně 1× P2 bez ohledu na M3.
- Odsazený hrudník.
- Veškeré vady prutu.
- Velmi volné lopatky.
- Překlubování v zápěstním kloubu.
- Černá barva bez pálení; bílá barva s pálením nebo bez pálení. Jiné zbarvení než vyjmenované mezi barvami.

Pozn.: Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí plně v šourku.


Ukázka jiného možného zbarvení jezevčíků, které ale podle standardu FCI není povoleno, na rozdíl od jiných zemí, kde jsou takto zbarvení jezevčíci velmi populární (například v USA a Kanadě):



Rozdíly mezi kolii a sheltii

22. prosince 2008 v 21:32 | Aila vjů Fany |  Plemena psů
Sheltie o proti kolii má špičatější nos. Liší se také jejich postava. Kolie má delší postavu a sheltie kratší. A hrozně moc viditelný rozdíl je že kolie je asi tak 2x vetší než sheltie. Liší se také jejich koleno, sheltie ho má více do kulata. Sheltie má výše položený krk s hlavou. Kolie by se dalo říci je nahnutá dopředu, ale ne zas tak moc.
Kolie:
Sheltie:

Wow

22. prosince 2008 v 20:46 | monča a flik ♥♥♥ |  Články
Už se můžu přihlašovat !!!! co je bomba teď jsem to šla vyzkoušet a jde to

za 2 dny jsou vánoce :) nemůžu se dočkat :)

co jste si přáli od Ježíška ?

A tady jedno Vánoční přání :

Ježíšek se narodil ve chlévě , proto se vy**r na Vánoční úklid ať se u tebe cítí jako doma .

Veselé Vánoce přejí Monča a Flik

Spoluvlastník tohoto blogu

21. prosince 2008 v 21:49 | Aila vjů Fany |  Články
Ahojky všichni, já (Aila vjů Fany) jsem se stala spoluvlastníkem tohoto blogu. To znamená že sem od této chvíle budu přidávat články i já a ne jen Monča...Ale to asi víte..
A aby jsme zůstali u psů, tak nakonec fotečka pejska:

Moje Sbé milované veselé vánoce :D

19. prosince 2008 v 20:45 Články
takže blíží se Vánoce co chce za dárek ?
1.diplom(s čím)
2. klikačku (s čím)
3. Záhlaví (s čím)
3.fotky vašeho psa nebo jiného zvířete reklamu a tak

můžete chtít i více věcí

INZERÁT

19. prosince 2008 v 20:31 Články
AHOJKY!! :)
hledám spoluvlastníka tohoto blogu :) kdyžtak pište do komentářů
1. přezdívka
2.blog
3. ICQ
4. máš ráda psy?

Jak se vám líbí new desing?

16. prosince 2008 v 17:40 Články
pište do komentářů

Velššpringeršpaněl

16. prosince 2008 v 17:37 Plemena psů
Druh srsti, speciální péče Velššpringršpaněl má rovnou, na pohmat hedvábnou srst, která k tělu pevně přiléhá. Zbarvení je: sytě rezavé s bílou.
Základní charakteristické vlastnosti plemene Velššpringršpaněl je velmi prastaré plemeno, čistého původu. Je to silný, aktivní a veselý pes. Bývá laskavě naladěný, není agresivní ani nervózní. Je to přítulný, poslušný a optimistický pes. Je velice dobrým společníkem, hodí se především k dětem.
Celkový vzhled plemene Velššpringršpaněl má za svého předka pravděpodobně psa, který se vyskytoval na území Walesu, a o němž máme zmínky již ze začátku 14. století. Velššpringršpaněl se jako samostatné plemeno utvářel ve druhé polovině 19. století a nazýval se Welsh Cocker. K jeho oficiálnímu uznání došlo ve Velké Británii až roku 1902. Je chován nejen ve své vlasti, ale i v jiných evropských zemích, mj. také také v USA a Kanadě. Velššpringršpaněl je silný a odolný pes, s pevnou stavbou těla, velmi podobný anglickému Špringršpanělovi, avšak menšího vzrůstu. Hlava má kupolovitý tvar, s ostrým přechodem od čela k čenichu. Čenich je rovný a hranatý. Nevelké oči jsou zbarvené hnědě až tmavě hnědě. Nos je tmavý nebo tělové barvy. Uši jsou hruškovité, středně dlouhé, těsně přiléhající k lícním kostem. Souměrné tělo je silné a svalnaté. Ocas má poněkud spuštěný, nízko posazený, nikdy není nesený nad úrovní hřbetu, dříve se kupíroval na 1/3. Většinou je chován jako společník, je však třeba mít na paměti, že se jedná o loveckého psa, který neví, co je únava, a proto se nedoporučuje chovat ho v městském bytě.
Fyzické vlastnosti, pohyb Velššpringršpaněl vyžaduje slušné a jemné zacházení. Nezbytné jsou dlouhé procházky na dlouhé vzdálenosti a fyzická zátěž, velice rád se koupe.
Společenská charakteristika Pohyblivý, energický a pracovitý lovecký pes. Je mimořádně vytrvalý, schopný pracovat neúnavně mnoho hodin i v těžkém terénu a za nepříznivého počasí. Jako všichni španělé je přítulný a přátelský, ale o něco nezávislejší.
Výchova plemene Tento pes potřebuje od malička důslednou výchovu. Ideální je psa cvičit k lovu, kvůli jeho vrozeným loveckým pudům.
Zajímavosti, původ Velššpringršpaněl byl vyšlechtěn v 17. století ve Velké Británii. Je to silný a kompaktní pes, určený především pro vytrvalý běh a tvrdou práci.
velššpringršpaněl

Český fousek

16. prosince 2008 v 17:30 Plemena psů

Český fousek (Czech Pointer, Bohemian wire-haired Pointing griffon)

Český fousek je velice klidný, přítulný a poslušný, přitom však inteligentní, aktivní a houževnatý.



ANGLICKÝ NÁZEV:
Bohemian wire-haired Pointing griffon
PŮVOD:
Český fousek byl vyšlechtěn v polovině 19.století v Česku a již od počátku zde sklízel ohromnou popularitu. Český fousek v sobě nosí krev německých hrubosrstých a krátkosrstých ohařů, která mu byla doplněna s postupem času, jak se český fousek formoval. Standard byl přijatý na konci 19. století. Český fousek je oblíben nejen v Česku, ale také za hranicemi.
POPIS:
Český fousek je plemenem loveckých přátelských psů. Je to vysoký pes, s dobře vyvinutými svaly, s dlouhýma nohama i hrudníkem a silným krkem. Oči jsou tmavé, s chytrým a pozorným pohledem. Na čumáku jsou nevelká obočí, kníry a fousy na bradě. Uši jsou posazené nad linií očí. Ocas se dříve kupíroval.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 60 až 66 cm.
Fena má v kohoutku 58 až 62 cm.
VÁHA:
Pes má dle standardu FCI váhu minimálně 28 kg, maximálně 34 kg.
Fena má dle standardu FCI váhu minimálně 22 kg, maximálně 28 kg.
SRST:
Srst Českého fouska se zkládá ze tří druhů srsti. Podsrstí je hebké a husté, dlouhé asi 1,5 cm. Zamezuje pronikání vlhkosti na kůži a během léta se téměř úplně ztrácí. Krycí srst je dlouhá 3 až 4 cm, je na omak vhodně hrubá a drsná a dobře přiléhající. A pesíky, dlouhé 5 až 7 cm, obzvláště hrubé a štětinaté, vyrůstající na slabinách, plecích a hrudi. Český fousek má zvýrazněné kníry, bradku a obočí. Zbarvení je tmavě grošované, s hnědými skvrnami nebo bez nich, hnědé se známkami či tečkami na hrudi a dolní části končetin nebo hnědé bez jakýchkoliv známek.
CHARAKTER:
Český fousek si rád dopřává odpočinek v útulném rohu místnosti. Chová se přítulně, je velice klidný a poslušný, přitom však inteligentní, aktivní a houževnatý.
PÉČE:
Český fousek vyžaduje delší procházky a přiměřenou fyzickou námahu.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Český fousek se v průměru dožívá 12 až 13 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes.
VYUŽITÍ DNES:
Vystavování zvěře a společník.
PLEMENO:
FCI VII. - Ohaři, přinašeči a slídiči.
Sekce 1 - Ohaři.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
CF.
ČÍSLO STANDARDU:
245/ 07.08.1998 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
21.05.1963



Anketa kolie/Sheltie?

16. prosince 2008 v 17:26 Psi
klikni v anketě zajímá mě tvůj názor


Dlouhosrstá kolie

15. prosince 2008 v 21:25 Plemena psů
Kolie jsou však kromě toho ve svém jádru stále pracovní psi, schopní a ochotní neustále se učit novým úkolům. Každý chovatel by měl umožnit své kolii rozvinout všechny stránky její osobnosti - a krásný exteriér brát jako bonus k její inteligenci.

Historie plemene

Přesný původ kolie je dosud neznámý. Je několik verzí a teorií o jejím původu. Všeobecně se soudí, že toto plemeno, kdysi tmavě zbarvených pasteveckých psů, je původem skotské. Druhá verze je, že kolii pravděpodobně přivedli Keltové, kteří byli velkými chovateli dobytka a s ním i psů. I přes to, že je kolie jedno z nejstarších anglických plemen a je z části vysledováno až do 16. století, jak a kde se přesně kolie vyskytla se dnes již asi nedozvíme. To, že vznikla z různých ovčáckých a farmářských psů, kteří měli původně kratší končetiny i čenichovou partii obličejové části hlavy, je pravděpodobné. V průběhu stovek let pak skotští a angličtí chovatelé vyšlechtili z původně hrubšího a těžkopádného psa elegantní zvíře.
Chov ovcí na britských ostrovech patřil mezi největší odvětví tamního zemědělství. Proto tam vzniklo poměrně velké množství plemen užívaných při pastvě (např. collie, sheltie, bearded collie, welskorgi, border collie…). Některá z těchto plemen nesou jméno collie, ale přesto nejsou příbuzná, i teorie jména je dosud nezjištěna. Pravděpodobný původ pojmenování plemene pochází od skotské ovce (Colley), jejichž stáda kolie ochraňovala. V Anglii bylo často zvykem nazvat psa podle hlavní činnosti, kterou vykonával. Foxhound - honil lišku, derhound jeleny… atd., mohla by tedy být kolie "Colleydog", psem, který hlídal a naháněl stáda "Colleys".
Původní kolie měla krátké, dozadu prohnuté nohy, dlouhé tělo a širokou klenutou hlavu s výrazným stopem. Líce propadlé a čenich značně špičatý. Naproti tomu se dnes kolie odlišuje svou úzkou hlavou od všech ostatních ovčáků. Jak dnešní kolie přišla k své úzké lebce s plochým čelem, existuje mnoho teorií. Jako původce úzké lebky je při šlechtění označován barzoj, ale také gordon setr a irský setr. Ti změnili dominantní barvu plemene, přinesli delší a rovnější končetiny, plnější čenich, otupili jeho konec a natrvalo jej zploštili po stranách. Je to možné, ale nemusí tomu tak být. Ostatně kolie nemá tak dlouhou lebku, jak se často tvrdí. Lebka se stala užší a proto vyvolává dojem větší délky. Ale pravdou je, že k dalšímu vyšlechtění původní pracovní kolie přispěli ovčáčtí psi. Cílený chov přinesl psy s velkou výdrží, odolností a úplným soucítěním pro ovce, což je ještě dnes nejdůležitějším a cenným charakterním znakem rasy.

Charakter

Kolie jsou veselé, velmi inteligentní, chytré, pracovité, energické a velmi společenské. Jsou to smečkoví psi, kteří se dobře snesou i s ostatními plemeny či jinými zvířaty, a lidská rodina jim smečku nahrazuje. K dětem se obvykle chovají mile a tolerantně, se zřetelným sklonem je ochraňovat. Ke svému pánovi a jeho rodině jsou velmi přítulné a silně citově svázané, přátele rodiny vítají. I přes jistou nedůvěřivost k cizím lidem jsou přátelské, netrpí nervozitou ani agresivitou.
Kromě všech těchto vlastností jsou kolie veselé, hravé, s radostí z pohybu. Kolie si pořizují jak rodiny s dětmi, tak mladí lidé, kteří v nich nacházejí energií nabitého partnera pro aktivní odpočinek. Kolie snadno skládají záchranářské zkoušky, lehce stopují, rychle běhají, s potěšením aportují. Uplatní se i jako společníci osamělého člověka a rádi se přizpůsobí pohodlnějšímu životní stylu. Nejsou vhodné jen pro toho, kdo se chce věnovat výhradně služebnímu výcviku, ale svědčit jim nebude ani samota v kotci na zahradě bez úzkého kontaktu s člověkem. Potřebují zájem a lásku svého pána, kterou pak budou bohatou měrou oplácet. Neocenitelnou výhodou plemene je, že neloví zvěř a nemá potřebu se toulat.
Po svých předcích, kteří po generace tvrdě pracovali jako ovčáčtí psi, zdědila kolie svědomitost, bystrost a snadnou ovladatelnost. Aby všechny tyto vlastnosti zůstaly zachovány, je třeba je správnou výchovou rozvíjet. Kolie není pes, který by měl "dobré vychování" vrozené. Její výchova není nijak složitá, avšak alespoň v minimální míře nutná. Z hlediska ovladatelnosti je to pes vhodný i pro chovatele - začátečníky, protože chovatelská chyba neznamená vždy nutně kalamitu nebo tragédii v okolí.
Kolie se učí velmi snadno a rychle a není proto třeba tvrdého drilu, ten by naopak mohl její přirozený charakter zlomit. Výchova kolie spočívá v umění chválit a odměňovat, přičemž pochvala nemusí být jen v podobě pamlsku, ale třeba hozeného míčku. Cokoli chcete svého psa naučit, mělo by být formou hry. Jen tak docílíte, že vaše kolie bude pracovat s radostí a chutí. Kolie jsou také velmi citlivé na intonaci hlasu svého pána. Dokážou vycítit každý náznak nespokojenosti i sebemenší výkyv nálady. Chovatelé by měli počítat s touto jejich vlastností a nezraňovat psí duši křikem. Kolie je v jádru poslušný pes, který si nemusí nic dokazovat a rád splní každé pánovo přání hned napoprvé.
Kromě nejzákladnějších povelů lze kolii učit i různým sportům. Ty umožňují chovateli i psovi společně trávit aktivně volný čas. Lze vyzkoušet třeba některou disciplínu sportovní kynologie nebo některý z novodobých sportů a porovnat naučené dovednosti nejen s výkony jiných kolií, ale i ostatních psích plemen.
Toto plemeno je geneticky dobře vybaveno na to, aby slyšelo volání ovčáka až na vzdálenost 1,5 kilometru. I když už je dnes kolie výhradně společenské plemeno, pracuje dobře i jako hlídací pes a v omezené míře dokonce i jako služební plemeno - díky svému dokonalému čichu. Cítí-li odmítavé chování svého majitele vůči cizím lidem, zapamatuje si to a chová se k nim rovněž odmítavě.

Péče o srst

Dlouhá, bohatá srst si žádá své, i když nároky na její údržbu nejsou v poměru k její dekorativnosti až tak vysoké. Naopak. Je spousta náročnějších psů na údržbu srsti, než je dlouhosrstá kolie, ač to tak na první pohled nevypadá.
Vždyť byla kolie ve své zemi původu vyšlechtěna pro ovčáctví, což také znamená, že i její bohatá srst musela snášet velmi drsné podnebí, ale ne za předpokladu, že by její majitel musel strávit hodiny úmorným česáním a složitou údržbou. Péče o srst kolie není skutečně složitá. Mohutná srst potřebuje maximálně jednou týdně (optimálně po 7-10 dnech) velmi důkladně vykartáčovat, celá procedura vám zabere cca 15 minut času. Jinak je v zásadě srst kolie samočisticí. Naopak, přehnaná každodenní péče by mohla psovi uškodit, jelikož poškozuje podsadu a snižuje se tak objem srsti. Přehnaně opečovávaní psi pak mají sice srst lesklou, ale řídkou. Hustá podsada má kromě estetického hlediska hlavní účel v tom, že poskytuje psům ochranu proti zimě a vlhku. Častěji (1x týdně) se doporučuje pročesat srst jen za ušima, která je jemnější a má vetší tendenci plstnatět. Denně vyčesáváme kolii jen v období línání. Kartáčování odstraňuje nejen starou srst, špínu a větší nečistoty, ale také pomáhá prokysličování kůže, její masáží, a tím podporuje její růst a zdraví.
Srst s podsadou, kterou má kolie, nevyžaduje na rozdíl od srsti s jednou vrstvou časté koupání. Pokud to není nevyhnutelné, kolii nekoupeme. Pokud chceme psa vykoupat, nejlepším obdobím je doba línaní, kdy má pes nejméně chlupů, což je jistota, že dobře srst proschne. Je třeba si však uvědomit, že péče o kolii by měla být potěším jak pro vás, tak i pro samotného psa.

Výživa

Správná volba krmení pro kolii je velmi důležitým krokem, který by se neměl zanedbat. Krmivo ovlivňuje kvalitu srsti, kostí a samozřejmě i délku života. Záleží na každém majiteli, jakou volbu krmení si zvolí. Pořídíte-li si štěně jako začínající majitel, může vám ve vaší volbě pomoci chovatel, který má jistě dlouholeté, osvědčené zkušenosti. Krmit lze vařenou stravou nebo plnohodnotnými granulemi.

Vařená strava

je pro psy vždy chutnější, ale právě proto je třeba dbát zvýšenou měrou na správné dávkování, aby pes netloustl a zvýšená hmotnost neúměrně nezatěžovala kyčelní klouby. A vyváženost stravy pro zdravý a optimální růst. Pokud je strava pestrá, nemusí být přidávány další vitamínové preparáty. V potravě psa musí být vždy ve správném poměru zastoupeny bílkoviny, sacharidy, tuky, minerální látky, vitamíny a voda.

Dobré granule

Toto vše vyváženě obsahují a údaje o složení krmné dávky jsou vždy uváděny na obalech. Výběru skutečně kvalitní granulované stravy věnují zodpovědní chovatelé velkou pozornost. Kvalitu používaných granulí poznáte velmi rychle a poměrně snadno podle psích exkrementů. Pokud se jejich množství rovná přibližně podané dávce, změňte raději značku. Čím pevnější a menší stolice, tím více psovi granule svědčí (vyšší stravitelnost). I u granulí je důležité dodržovat uvedené dávkování a správný výběr typu granulí. Například firma ProPac má v nabídce celou řadu granulí, od stravy pro nejmladší až po nejstarší psy. Nabízí granule pro štěňata, juniory, dospělé jedince, pro aktivní psy, výživné granule pro gravidní a kojící feny, granule bez tuku pro redukční dietu i pro psí seniory. Tím zajistíte vašemu čtyřnohému příteli jak zdravý vývin, růst, vyvážený přísun živin během celého aktivního života, ale i "hlídaný" přísun živin během období stáří.

Využití

Kolie je silný a živý pes, který miluje pohyb. Ráda chodí na pravidelné, dlouhé procházky, ráda si hraje s míčkem, aportuje a dovádí. Jakmile dospěje, můžete ji nechat běhat i vedle kola. Velkou výhodou tohoto plemene je, že nemá sklony k samostatným potulkám, je věrná svému domácímu prostředí a na procházkách se drží svého pána. Procházky s kolií po boku jsou příjemným uvolněním. Žije-li kolie doma, chová se velmi klidně.
Dnes už ji pro práci při pastvě využívá jen málokdo, ale i tak je možno práci se stádem provozovat jako kynologický sport. S kolií lze dělat mnoho dalších aktivit - od amatérského aportování nebo stopování členů rodiny, při kterém může využít výborný čich, po různé stupně základního výcviku včetně stopování, záchranářského výcviku, agility apod.
Závody agility jsou pořádány jak pro široké masy pejskařů, tak pro vrcholné psí sportovce. Dalším účelným způsobem, jak zabavit psa i chovatele, je například záchranářský výcvik, po jehož absolvování lze složit záchranářské zkoušky. Cílem výcviku je to, aby pes dokázal nalézt osoby ztracené v různém prostředí. Právě kolie má pro záchranářství výborné předpoklady - není agresivní, má vynikající čich a vrozenou snahu pomáhat.
Zajímavou možností je i dogdancing - tanec se psem. Kolie se svým citem pro intonaci, skvělým sluchem a nikdy nekončící snahou zavděčit se pánovi dosahují vynikajících výsledků i v tomto sportu, který se dále dělí na hudební drezúru, práci u nohy a volný styl.
Kolie se hodí jak do rodiny s dětmi, tak pro osamělého člověka. Velmi ochotně se přizpůsobí aktivnímu způsobu života, ale na druhou stranu jí nebude vadit trochu pohodlnější životní styl. Určitě jí nebude svědčit samota v kotci na zahradě bez úzkého kontaktu s člověkem. Potřebuje zájem a lásku svého pána a pak jí bude bohatou měrou oplácet.
Kolii lze doporučit jako hodnotného a příjemného rodinného psa, který dokáže být klidným, naslouchajícím kamarádem, ale i společníkem při sportování a dovádění.

Chcete vědět o koliích více?

V roce 1947 byl v Praze založen Klub chovatelů collií a sheltií, který se řadí mezi nejstarší kluby v České republice. Jeho název se několikrát změnil v souvislosti s plemeny, která sdružoval. Ale od samého začátku až po dnešek sdružuje především chovatele kolií a od r. 1961, kdy se začaly v ČR chovat šeltie, také chovatele tohoto plemene. Více informací o klubu a plemeni získáte na klubových stránkách:www.collie-sheltie-club.wz.cz


Tělo psa - Smyslové orgány

15. prosince 2008 v 21:24 Psi

Tělo psa - Smyslové orgány

Psí tělo a smysly byly vyvinuty do takové podoby, aby mohl bez problémů ve smečce lovit svou kořist. Potřeboval k tomu poměrně dobře vyvinuté svalstvo k dosažení dostatečné rychlosti při lovu, ale i pro dlouhé "putování" při jejím vyhledávání. Dalším znakem je dobře vyvinutý chrup, který umožňuje dokonalé ulovení, ale i zpracování kořisti. Významné jsou také špičáky, které jsou typickým znakem všech masožravců. kliknutím náhled zvětšíte

Postupem času, domestikací a cíleným chovem vzniklo nespočetné množství plemen. Tato plemena se navzájem liší vzhledem, velikostí, ale i využitím daného plemene. I přes tento vývoj a širokou škálu plemen a jejich vzhledů je anatomická stavba psů u všech stejná a zároveň je podobná stavbě ostatních masožravých tvorů.

Pomocí smyslových orgánů přijímá centrální nervová soustava podněty z okolního prostředí. Pes má smyslových orgánů pět: zrak, čich, sluch, hmat a chuť.

Zrak

Orgánem zraku jsou oči. Stěna oka je tvořena ze tří vrstev, v nichž jsou větévky hlavního zvukového nervu, který vychází z mozku. Na přední straně očního bulbu je barevná duhovka s otvorem, tzv. zornicí, kterým prochází obraz. Obraz se zaostřuje čočkou, která je umístěna za zornicí. Vnitřní prostor oka je vyplněn rosolovitou hmotou - sklivcem. Oko je před poškozením chráněno jednak mechanicky, a to horním, dolním a tzv. třetím víčkem, jednak chemicky slzami.Oko psa je slabší než oko člověka, barevně nerozeznává. Vidění psů je zaměřeno především na sledování menších, rychle se pohybujících předmětů (zvířat). Nepohyblivé předměty pes vidí asi na vzdálenost 300 m, pohyblivé asi na 700 m. Při lovu psi sledují kořist převážně čichem. Často, pokud se kořist nepohybuje, nemohou ji psi znakem rozeznat. Ve tmě vidí psi mnohem lépe než lidé. Zorné pole psa je zpravidla velmi široké, podle polohy oka. Plemena se zkráceným hřbetem nosu (krátkolebá), jako mops, boxer apod., mají vysloveně binokulární vidění, neboť jejich oči směřují dopředu. Dovedou výborně odhadovat vzdálenost. Ostatní plemena s dlouhým hřbetem nosu (dlouholebá) mají díky umístění očí po straně velmi široké zorné pole, ale jejich prostorové vidění je omezené.

Sluch

Sluchový orgán, ucho, se dělí na vnější, střední a vnitřní. Vnější se skládá z ušního boltce a zvukovodu. Jejich úkolem je zachytávání zvuků a jejich přechod ke střední části.
Střední - vnější a střední ucho jsou odděleny tzv. bubínkem, který se podle zvuku chvěje a toto chvění předává sluchovým kůstkám ve středním uchu. Sluchové kůstky jsou tři: kladívko, kovadlinka, třmínek. Přes ně je zvuk přenesen k vnitřnímu uchu.Vnitřní se skládá ze tří částí: předsíně, polokruhovitých kanálků, hlemýždě. Polokruhovité kanálky jsou vyplněny tekutinou a jsou centrem rovnováhy. Kostní hlemýžď je posledním článkem. Zde je ústrojí, přijímající zvuk, který je přenášen sluchovým nervem do mozku.
Obecně je sluch psů výborný, ale i přes to některá plemena slyší lépe než jiná. Většina psů má velké boltce, které ovládá asi 17 svalů, takže se ucho může natáčet, naklánět ve směru, odkud přichází zvuk a lépe jej zaměřit. Vnitřní ucho mají uspořádáno tak, že mohou odfiltrovat různé ruchy a mohou se soustředit na zvuk, který chtějí slyšet. Také jejich schopnost rozlišovat výšku tónu včetně těch, která jsou pro lidi neslyšitelná, je tak dokonalá, že se využívá při konstrukci "neslyšitelné" píšťalky. To pravděpodobně také vysvětluje schopnost, proč pes rozlišuje příjezd konkrétního auta nebo pozná kroky svého pána mnohem dříve, než lidské smysly dokáží tyto zvuky vůbec zaznamenat.

Čich

Čichový orgán je uložený v dutině nosní. Je to složitý systém skládající se z lamelového systému jemných kostí a chrupavek, které jsou pokryty sliznicí. V ní jsou čichové buňky, které svými vlákny zachycují pachy a dráždí čichové centrum v mozku, čímž dochází k čichovému vjemu. Pes má silně vyvinutou pachovou paměť a určitý pach vyvolá u něho i po delší době stejnou reakci.
Čich mají psi vynikající. Ale ani tato schopnost není u všech plemen shodná. V každém případě však daleko předstihují čichové schopnosti člověka. Čichová sliznice na vnitřních nosních skořepách měří u člověka asi 3 cm2, kdežto u psa je natolik zvlněná, že přesahuje 130 cm2. Čichové schopnosti psů jsou založeny na určování molekul chemických látek, obsažených ve vzduchu. Ty zachycuje čichová sliznice v nose zvířete, odkud vedou nervy, přenášející informaci do mozku.Stejně jako lovečtí psi rozlišují pach různých druhů zvěře, mohou si policejní psi zapamatovat "čichový portrét" určité osoby a sledovat její stopu. Vedle běžných úkolů při stopování a provázení lidí jsou schopni naučit se rozeznávat i vůně velmi neobvyklé a díky těmto čichovým schopnostem lze psy vycvičit k takovým činnostem, jako je hledání výbušnin, drog, apod.

Chuť

Chuťovým orgánem je jazyk. Chuť je vnímána při přímém styku potraviny se sliznicí jazyka. Na jazyku jsou okrsky chuťových buněk specializované na určité chutě (hořké, sladké apod.). Od buněk jsou nervovými vlákny přijaté vjemy přeneseny do mozku, odkud se šíří do zažívacího ústrojí jako příjemné či nepříjemné. Chuť má velký význam pro zažívání.Ve srovnání s člověkem je chuť u psů méně vyvinutá. Psi jsou, na rozdíl od lidských předků, výhradní masožravci, živící se kořistí, kterou uloví. Přesto se při soužití s člověkem naučili rozlišovat mnoho nových chutí.

Hmat

Hmatem jsou vnímány podněty na celém povrchu psího těla. Zvláštní nervová zakončení jsou uzpůsobena k vnímání hmatových podráždění. Hmat na rozdíl od ostatních smyslů je sice přenášen vlákny do mozku, ale kůže sama je schopna jej analyzovat.

Zvláštní schopnosti

Psi mají nepochybně schopnost mimosmyslového vnímání. Podobně jako kočky, projevují i psi zvláštní citlivost vůči kmitům. Mnohem dříve než člověk pocítí otřesy půdy a dovedou včas varovat… Jsou schopni obdivuhodně přesně rozlišit předzvěst skutečného nebezpečí od běžných, ale ne hrozivých otřesů, které neustále probíhají v zemské kůře, ale psy ponechávají v klidu.

Cestujeme se psem

15. prosince 2008 v 21:24 Psi
Dlouhé cestování může být pro psa velmi náročné jak fyzicky, tak psychicky. Nezáleží ovšem jen na jeho povaze, na dopravním prostředku, na délce cesty nebo na počasí. Různá plemena snášejí různě právě rozmary letního období. Psi s extrémně zkrácenou nosní partií jsou také extrémně citliví na přehřátí organismu a proto by např. buldoci měli cestovat v parných dnech jen výjimečně a rozhodně nikdy ne v poledních hodinách.
Vždy je třeba se na delší cestu připravit. Velmi nebezpečné je za letního slunečného počasí ponechat psa zavřeného v autě. Parkování na slunci představuje velké riziko i za oparu a mlhavého počasí. Karoserie auta se velmi rychle zahřívá a okna auta vytvářejí skleníkový efekt. Za hraniční tělesnou teplotu, při které dochází k poškození tkání, selhání základních životních funkcí a následné smrti, se u psů považuje 42 stupňů Celsia. V prostředí o teplotě okolo 50 oC se tělesná teplota může k této hranici přiblížit již za 20 až 50 minut v závislosti na relativní vlhkosti vzduchu. Přitom teplota vzduchu měřená na slunci uvnitř auta může dosahovat až 70 oC.
O tom, jaká opatření učiníme pro vlastní cestu, se zmiňujeme na jiném místě tohoto vydání: psa delší dobu před cestou nekrmíme, s sebou si připravíme láhev s dostatkem vody a misku. Bezprostředně před nástupem do dopravního prostředku ho vyvenčíme. Nedovolíme, aby pes vystrkoval za jízdy hlavu z vozidla. Během cesty často zastavujeme, při extrémně vysokých teplotách psovi namáčíme hlavu a nikdy nenecháváme psa v zaparkovaném autě.
Závaznými pravidly pro cestování psa v autě se zabývá nový silniční zákon, který vstoupil v platnost 1. července 2006. Paragraf 52, bod 5 ukládá majiteli vozidla povinnost zajistit bezpečnou přepravu zvířat tak, že… "při jejich přepravě nesmí být ohrožena bezpečnost řidiče, přepravovaných osob a ani zvířat." Určitě lze vyložit tento zákon i tak, že řidič-chovatel by neměl psa ohrozit ani přílišným horkem. Kromě toho - neriskujte ztrátu cenných bodů a opatřete si pro psa pásy, přepravky, sítě či mříže předělující prostor v autě pro bezpečnost všech ve voze i mimo něj. Pásy i ostatní výrobky jsou prodávány v různých velikostech a s různým stupněm komfortu pro psa: existují nejméně čtyři základní velikosti bezpečnostních pásů, různé typy polstrování i upínání. Výrobci dbají na rychlou a jednoduchou možnost upnutí, většinou ke stávajícím pásům. Oproti pásům mají závěsná lůžka jakýsi bonus navíc - kromě zajištění bezpečnosti ochrání interiér auta před špínou, vlhkostí i línajícími chlupy. Mříže a sítě dokonale předělí prostor v automobilu, ale nezabrání případnému zranění psa během havárie, a přepravky se mohou stát při nenadálém zabrzdění či nárazu nebezpečnou střelou